O knize: 2024 / - Jdi do prdele, Antone! — Tlačím ho do hrudi, zatímco se na mě dívá lhostejným pohledem, aniž by mrknul. -Nemůžeš jen tak odejít. — založí si ruce na prsou. - naše dohoda ještě neskončila. - Usmívám se. - Ano, nezáleží mi na vás ani na vaší dohodě, hrál jste příliš mnoho. — Udělám krok vzad, když se předkloní, natáhnu ruku, aby se mě ani neodvážil dotknout. Jdu do pokoje pro tašku, kterou jsem si sbalil předem. - Toho Ksenia budete litovat! - štěká vzadu. Oči mě pálí od neprolitých slz, srdce mi nemilosrdně buší v hrudi, v jedné ruce mám tašku, v druhé svobodu. -Nic ti nedlužím. — Rozevřu prsty a flash disk a klíče od jeho bytu spadnou na podlahu. - Konec hry. Nejsi pro mě nic. Odcházím bez ohlédnutí. Slyším, jak něco padá a láme se. Myslím, že tohle je moje srdce.